Zápisky Ariuky

Právě procházela temnou uličkou,když zaslechla podivný zvuk.S nepříjemným pocitem se ohlédla přes rameno.V rohu oka zahlédla matný černá pohyb.Sáhla na rukojeť dýky.Přesto-že věděla,že ji někdo sleduje,šla dal.Na chvíli byla přesvědčená,že ten záhadný stín je pryč.Když se ale dala znovu do pohybu,ucítila znovu ten děsně nepříjemný pocit.Sevřela dýku ještě pevněji.Prudce se otočila a vykřikla.
,,No tak! Ukaž se!" Zaměřila svůj pohled na konec temné uličky.Ze stínu do světla lampy přešel záhadný muž.Na sobě měl černý plášť,který mu překrýval celé tělo.V obličeji byl smrtelně bledý a oči měli barvu smrti.Malinko se pousmál a odhalil tak bílé tesáky.Sophie se nebyla schopna pohnout.Věděla,kdo to před ní stojí,ale jeho oči jakoby ji spoutali a přinutili stát na místě.
Upír s lehkým krokem přišel k ní.Naklonil se jí k šíji a zašeptal do ucha.
,,Když se nebudeš hýbat,nebude to moc bolet.Jsi silná a hodila by ses mi.Jestli přijmeš,zasvětím tě do našeho druhu.Stačí jen chtít." Jemně ji vzal kolem pasu a lehce ji naklonil.
 Sophie v sobě pocítila strach.Náhle si uvědomila,že se může hýbat.Jak se upír zaměřil na její krk,přestal ji hypnotizovat.Sophie toho zneužila.
,,Ne!" Vykřikla,vytrhla se z jeho objetí a dýkou ho řízla do tváře.Rána byla hluboká a hodně krvácela.Upír se usmál.To Sophii zaskočilo.Co ji zaskočilo ještě víc bylo to,že se mu rána zacelila a krev zmizela.
Sophie se otočila a dala se na útěk.Upír se nějakým způsobem dostal před ni.Povalil ji na zem ve snaze dostat se k jejímu hrdlu.Sophie ze všech sil držela ve svých rukou jeho hlavu a snažila se ho odstrčit.Upír ji ale řízl do ruky, Sophie vykřikla a povolila sevření.To umožnilo upírovi,aby se dostal na dosah její tepny. Sophiina rána byla hluboká a z každou kapkou krve ji opouštěla síla.Čím míň síly měla,tím blíž byl upír k jejímu hrdlu.Když už byl téměř na dosah krku,zpozorovala Sophie,že se tam někdo objevil.Záhadný cizinec od ní odtrhl upíra a odhodil ho stranou.Polozatmělýma očima rozeznala jen obrysy,ale přesto věděla,že její zachránce bojuje s upírem.Pak zavřela oči a upadla do bezvědomí.
Když se probudila,bolela ji hlava a ruka nesnesitelně pálila.Uvědomila si,že je noc.Hned vedle postele,na které ležela,svítil svícen,jako jediný zdroj v místnosti.Rozpoznala okna a zdi,tudíž usoudila,že je v nějakém obydlí.Také rozpoznala postavu sedící na křesle v rohu místnosti.
,,Kde to jsem?"
,,Už jste bezpečí.Nemusíte se bát." Podle hlasu poznala,že je to muž.Posadila se odhrnula přikrývku a vstala.
,,Kdo jste?"
,,Věřte mi,že by nebylo dobré,abyste to věděla." Odporoval.Sophie se však nenechala odradit.Vzala svícen a šla směrem k muži.Dala svícen před sebe a osvítila tvář svého zachránce.Leknutím upustila hořící svícen.Přestože byl oblečený ve společenském obleku,neskryl svůj původ.Jedovatě zelené oči,smrtelně bledá tvář a bílé tesáky prozradili upírovu totožnost.Přestože to byl upír,nepřipadal Sophii nijak nebezpečný.Přesto se ho bála.Odvrátila se od něho a dala se na útěk.Běžela temnou chodbou,až narazila na schody.Seběhla po nich a ocitla se v prostorné místnosti.V levém rohu byl krb,ve kterém hořel oheň.Hned vedle krbu stál stolek s několika židlemi.V druhém rohu stál klavír.Variol málem vykřikla.Neznámý upír seděl za klavírem a hrál.
,,Nemusíte se bát," řekl jí a pokynul,aby si sedla ke stolku.Sophie poslechla a posadila se.Když upír dohrál,přišel ke stolu a sedl si naproti ní.Byl neuvěřitelně krásný.Vlasy až na ramena,temně hnědé barvy.Andělská tvář s něžnýma očima vyváděla Sophii z míry.
,,Jmenuji se Samuel," představil se a podal jí ruku.Sophie ostražitě podala svou.
,,Já jsem Sophie".
,,Hezké jméno," usmál se na ni,čímž obnažil své krásně bílé tesáky.Variol mu úsměv nejistě vrátila.Se strachem se ho zeptala.
,,Proč jste mě před ním zachránil?" Dravě se usmál.Sophie znejistěla.
,,Nemusíte se bát,Sophie.Nezachránil jsem vás jen proto,abych vás pak zabil." Mile se usmál."Slyšel jsem váš výkřik a tak jsem přišel na pomoc."
,,Ale vy jste upír," namítala,,měl byste lidi zabíjet a ne je zachraňovat."
,,Já takový nejsem.Jsem typ upíra,který lidem pomáhá jak může a jen v případě nutnosti zabije.A navíc,byla by škoda zabít nebo nechat zabít tak krásnou ženu." To Sophii  trochu zaskočilo,ale nedala to na sobě nějak znát.
,,A necháte mě jít?"
,,Jestli chceš,můžete odejít okamžitě.Já vás tu nedržím." Sophie se cítila trochu provinile,přestože neměla sebemenší důvod.
,,Děkuji vám za záchranu,ale opravdu bych se chtěla vrátit domů."
,,Klidně jděte." Oba se zvedli.Samuel podal Sophii ruku.Když si potřásli rukou,Variol se otočila a zamířila ke dveřím.Když se natáhla po klice a otevírala dveře,Samuel je přibouchl.
,,Nechoď," poprosil,vzal Sophii jemně-přitom pevně okolo pasu a vášnivě ji políbil.Sophie ochromena jeho polibkem nebyla schopná se bránit.Ba ani nechtěla.Něco jí k němu přitahovalo a nemohla tomu volání odolat.Až když zamířil ústy ke krku,se od něho odtáhla,v očích strach.
,,Já radši půjdu."Rychle se vymanila z jeho objetí,otevřela dveře a vyběhla na ulici.V půlce běhu se zastavila a otočila.Podívala se Samuelovi do smutné tváře a pak se rozeběhla do temné noci.
Několik dní ho neviděla a začalo se ji po něm stýskat.Sophia se v sobě a ve svých citech k němu už nevyznala.On byl upír a ona byla člověk.Od malička ji učili upíry zabíjet,ale jak stárla,zapomněla všechny zabíjecí techniky,které se naučila a po tomto incidentu byla přesvědčená,že ne všichni upíři jsou špatní.Zároveň ale poznala,že i zlí jsou pořád na světě.Proto byla rozhodnutá i když po tom nijak zvlášť netoužila musí se naučit opět techniky smrti.Ten upír,který ji napadl musel za jakou-koliv cenu zemřít.
Uběhli tři měsíce a Sophie už dokonale ovládala techniky,které zapomněla.Cíleně chodila temnými uličkami,aby narazila na toho upíra,který ji napadl.Přesto se neukázal.Jenou večer,při své obvyklé celonoční obchůzce,zašla do baru v Italské čtvrti.Tenhle bar měl nejvyšší aktivitu upírů za poslední rok.Když vešla dovnitř,upřeli se na ni všechny krvežíznivé oči.Variol zachovala klid a přešla k baru.
,Co to bude?" zeptal se barman.
,,Hm,dala bych si náhlou smrt." V očích se jí zablesklo.
,Jistě,hned to bude." Barman odspěchal do místnosti hned za barem.Sophie z toho neměla dobrý pocit.O chvilku později vyšel barman s několika muži v patách.To už se Sophii nelíbilo.Zvedla se ze židle a dala se svižným krokem ke dveřím.Muži ji následovali.Když vyšla z baru,dala se od běhu chodbou Dvanáctého Seta.Hned před ní se objevili tři muži.Když se otočila,stáli tam další tři muži.Podle znaků na jejich těle poznala,že zašla do toho správného baru.Šestice upírů vytasila drápy.
,,Tak kde je," uhodila na upíry.
,,Já jsem přímo tady." Přejela pohledem obě strany.Z trojice stojící nalevo vyšla mužná postava upíra,který ji napadl.Přišel až téměř k ní.
,,Jsem rád,že jsi se vrátila Sophi.Věděl jsem,že se časem objevíš."
,,Tak za prvé,nevrátila jsem se,za druhé,přišla jsem tě zabít a za třetí,kdo jsi."
,,Jsem Namro,tvůj stvořitel." Jen co to dořekl,vrhl se na ni.Sophie,která ten útok očekávala,zaujala obranou pozici.Snadno jeho útok vykryla a opět ho řízla do tváře.Rána se opět zacelila.
,Je vidět,že jsi se na mě připravila.To bylo chytré.Aspoň to bude o něco zajímavější." Dořekl a vrhl se na ni znovu.Byl to rychlí boj.Sophie poznala,že je silnější a rychlejší než ona,ale nehodlala se vzdát.Bojovali spolu několik hodin a přestože mu Sophie oplácela rány,krvácela a byla na tom špatně.
,,Vidíš?" vysmíval se jí ,,Kdybys bývala přistoupila na mou nabídku hned,nebylo by to tak namáhavé a pro tebe méně bolestivé."
,,Teď to ale bude vyrovnané." Namro se usmál.
,,Čekal jsem,kdy se tu objevíš." Otočil se směrem k levé skupince upírů.Sophie strnul pohled na tváři.Samuel držel v každé ruce dlouhou dýku.
,,Děláš Sophii anděla strážného?Jak dojemné."
,,Řekl jsem si,že by to nebylo od věci,ale jak je vidět už mě nepotřebuje."
,,Tak to vidíš špatně.Je na pokraji sil.Za chvíli padne do mé moci a ty s tím nic nenaděláš." Pohrdavě se usmál a obrátil zpět k Sophii.,,Musíme dokončit,co jsme začali." Natočil hlavu směrem k svým poskokům ,,Zabijte ho."
,,Ne!" vykřikla Sophie a vzápětí obdržela další silně krvácející ránu.Samuel se nebojácně vrhl do boje.Upír proti upírovi.Vždycky když měla Sophie šanci,podívala se,jak si vede.Byla čím dál tím víc přesvědčena,že to není normální upír.Když však v jednu chvíli nedávala pozor,zabodl ji Namro dýku do nohy a srazil ji k zemi.Chtěl dokončit svou práci,ale všiml si,že Samuel zabil všechny jeho poskoky.To ho rozčílilo.Podíval se na bezmocnou Sophii a zpět na Samuela.
,,Ona počká!Teď jsi na řadě ty.Vychutnám si tvou smrt."
,,Já si vychutnám tvou." Oba se vrhli vpřed.Sophie je nestačila sledovat.Bojovali rychle a krutě.Namro se najednou zarazil a chytil se za mrtvé srdce.To Smaugovi umožnilo oddychnout si.
,,Copak se děje Namro.Bolí tě něco?"
,,Co jsi to udělal." Obořil se na něj a upřel na něj svůj nenávistný pohled.
,,Já?Ne,drahý bratře.To Sophi." usmál se ,,Čím víc ran ti zasadila,tím víc krve z tebe odčerpala.Víš,zapomněl jsi na jedno upíří pravidlo.Pokud upír v boji,vyčerpá příliš mnoho krve,ztrácí veškerou energii a pomalu ho to zahubí.I my,nesmrtelní máme jakási pravidla,na která se nezapomíná.Jdeš rovnou do pekla."
,A ty se mnou!" Vykřikl a vrhl se na Samuela.Bodal,bodal a bodal.Nakonec mu došla síla,a Samuel mu uštědřil smrtelnou ránu.Pak se sám zhroutil.
Sophie,která mezitím vyčerpáním omdlela,se probrala.Když se posadila,uviděla Namrovo nehybné tělo,značně se jí ulevilo.Pak se ale zadívala za něj a uviděla nehybné Samuelovo tělo.Vykřikla a doplazila se k němu.Obrátila ho na záda a vzala do náručí.
,,Samueli.Prosím,prober se," naléhala s pláčem ,,Tohle mi nesmíš dělat.Já..já tě miluji.Nepřežila bych,kdyby jsi teď odešel." Přitiskla svou hlavu k jeho.
,,To je milé maličká," pronesl trhaně ,,Mám ale málo krve a není tu žádný zdroj.Obávám se,že tvé přání nemohu splnit."Láskyplně se na ni podíval a pohladil ji po rudozlatých dlouhých vlasech. ,,I já tě miluji,ale je to tak lepší.Nemůžeš pro mě nic udělat."
,,Něco přece ano." Pronesla s nadějí a smutkem v hlase.Odhrnula si vlasy z krku.Vzala dýku a nařízla si krční tepnu.Nadzvedla Samuelovi hlavu směrem ke krku.
,,Pij."
,,Sophie.Nepokoušej mě.Co to k sakru děláš?!" vyjel na ni,,Nech toho!"
,,Tak pij!Nebo jsem to udělala zbytečně?Jestli se nenapiješ,vykrvácím a zemřu."
,,Sophi."
,,Pij!" Samuel stiskl pěst.Obejmul ji kolem krku a naposledy se jí podíval do krásných modrých očí.Pak přiložil ústa k jejímu krku a zakousl se do rány,kterou mu připravila.Sophie se rozšířili zorničky a přivřela oči.Aby to měl Samuel snažší,lehla si,zasunula se pod něj a víc natočila hlavu.Její krev byla tak sladká.Takovou Samuel nikdy nepil.Tak sladká,že by ji-kdyby ji nemiloval-byl schopen vysát do morku kostí.Když byl sytý a cítil,jak se mu vrací síla,se na ni z obavami podíval.V obličeji byla bledá.To jak se z ní vytrácel život.Její krásné modré oči vyhasínaly.To nemohl dopustit.Jediným možným řešením bylo..Nařízl si zápěstí a přiložil jí ho ke rtům.
Když se Sophie probudila,bylo světlo.Zvedla se z postele,hlava jí bolela.Přešla k oknu.Jakmile na ni dopadli paprsky slunce,spálily ji.Úlekem stáhla ruku zpět.
,,To je v pořádku."Pronesl mužský hlas. Sophie se otočila a pohlédla Samuelovi do očí.
,,Já jsem.." Větu nedokončila.
,Bylo to nevyhnutelné.Nemohl jsem tě nechat zemřít.Mrzí mě to Sophi,já.." přiložila mu prst ke rtům.Její nyní světle červené oči se zahleděli do jeho svítivě zelených.Pak se jejich rty setkali.V tu chvíli se rozpoutala válka mezi upíry,ale jejich láska byla zdrojem jejich síly.

¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨

Omlouvám, že jsem nedala žanou povídku tak mám jí vyhrazují.

Doufám, že se líbila:)