Smím ti věřit? 2.díl
12. 3. 2014
Sebastian pomalu položil telefon a šel si sednout k Aye. Ta se na něj jen podívala, "je mi líto ale zase utekli."
Aya se zasmála. Byl to hysterický smích plný strachu, "Jo, to jsem si mohla myslet."
Sebastian na ní hodil jen smutný úsměv a přisedl si k ní. Už se jí bál i dotknout. Bál se, že zase udělá něco špatně a Aya se ho bude ještě víc bát a stranit.
"Neboj se, já je chytnu. I kdybych měl prověřit všechny ve městě," usmál se a zůstal očima na jejím skleslém obličeji.Podíval se na ní a usmál se. Byl to smutný úsměv. Poté jí z jednoho oka stekla slza. Rychle si ji otřela a začala se omlouvat: "Promiň mi to. Já vím, že když jsem s tebou tak se nemám čeho bát, ale já se bojím. Bojím se jich a nechci aby mě zase dostali. Po těch všech věcech co mi udělali..." zasekla se. Nevěděla co říct a přes slzy ani slova nechtěla jít ven.
"Je normální, že se jich bojíš, ale neboj se, já tě nikomu nedám," usmál se a jemně jí pohladil po vlasech.
Aya na to nic neříkala. Ne že by byla naštvaná. To ne, ale bála se. Pořád ještě Sebastiana moc neznala a odstrčila ho takovým hrozným způsobem, přesto že jí nabídnul bydlení. Styděla se za to. Mohla ho alespoň poprosit. Věděla, že on by ho určitě nechal být. Věděla, že on je jiný než ostatní."Asi už půjdu. Nechceš něco k jídlu? dlouho jsi asi pořádně nejedla," řekl a vstal. Aya nic neříkala, jen ho pohotově chytla za lem jeho košile.
Sebastian se překvapeně otočil a zadíval se mu jí očí. Oba dva teď něvěděli, co říct. Aya ho pořád držela ale zároveň se na něj dívala. Sebastian se od ní také neodtrhnul ale nic nechápal. Dokud se pořádně nezadíval na ty její oči. Byly plné smutku a zároveň chtíče. Když se odhodlal jít pomalu k ní, Aya mu košili pustila. Klekl si k její posteli aby mohli být zhruba ve stejné výšce. Pohladil jí a skončil u jejího čela, z něhož jemně posunul její ofinu aby jí její vlasy nepřekážely ve výhledu.
"Omlouvám se," špitla Aya a odvrátila od něj zrak.
Sebastian se zatvářil nechápavě, "za co?"
"Odstrčila jsem tě."
Sebastian se jen usmál, pustil jí ofinu, která jí zase lehce spadla do čela, a objal jí, "za tohle se nemusíš omlouvat. To spíš já. Neměl jsem na to jít tak rychle, když vím, co se ti stalo. Omlouvám se, že jsem zapomněl."
Aya jeho objetí opětovala a pro Sebastiana to byl signál, že si jí má k sobě přitisknout víc, tak se i stalo. Aya mírně vydechla štěstím a zase se jí spustily slzy."Co se stalo?" zeptal se jí Sebastian zmateně.
"Já nevím, jsem šťastná.Je to poprvé, co mi někdo nabídl bydlení a je ke mně tak milej. Strašně si toho vážím, strašně moc..." vydechla a popotáhla.
Sebastian se zasmál, "taky jsem to neudělal pro nic za nic, že jo?"
Aya nachvilku vytřeštila oči ale poté se usmála, i když to Sebastian neviděl. Malinko se od něho odtáhla a poté ho prudce políbila.
Sebastian byl chvilku mimo sebe. Kam se poděla všechna ta její nejistota a nedůvěra?
Lehce jí od sebe odtáhl, "nemusíš to dělat. Jestli se chceš takhle omluvit nebo odvděčit, do ničeho tě nenutím."
Aya jen s usměvem zakývala hlavou, "víš, nějak věřím, že ty jsi ten pravej. Že s tebou už se mi nic zlýho nestane. Navíc, jsem šťastná jen co tě uvidím a..." odmlčela se a podívala se jinam. Za pár vteřin se na Sebastiana znovu, nenápadně podívala. Bylo poznat, že se červená až za ušima, "mám tě ráda."
Sebastian párkrát zamrkal. Když se z toho "tranzu" probral, šťastně se zazubil a Ayin polibek oplatil. Hned si romanticky propletli jazyky a každý přijmal polibky toho druhého. Když se od sebe něžně odstrčili, Sebastian zavtipkoval a zároveň se zasmál: "Tohle bylo to nejkrásnější, co mi jakákoliv bývalá vězeňkyně řekla."
Aya pocítila nějaký pocit, který neznala. Zatvářila se hrozně smutně a podíval se stranou, "ty jsi byl s nějakými jinými vězeňkami?"
"Zní to, jako bys žárlila." zasmál se.
"Žárlila?"
"Jo," zasmál se, "ale neboj. S žádnou jsem nebyl. Jejich poslední slova byly spíš nadávky."
Aya se začervenala. Opravdu žárlila? Opravdu?
Sebastian se k ní trochu přiblížil a zašeptal: "Jestli mě nešvihneš nebo neodstrčíš nebo podobně, asi se neovládnu..."
Aya se na něj podívala. Už si to přiznala, měla ho ráda. Nedokázala odolat těm brčálovým očím, musela se do nich pořád dívat. Potom se natáhla a políbila ho. Sebastian to ani nečekal. Myslel, že ho opravdu odstrčí. Ale teď mu dávala jasně najevo, že ho opravdu chce. I přes varování.
Líbali se dlouho. Sebastian myslel, že si to Aya ještě rozmyslí, ale když jí nevědomky začal rozepínat košili, opravdu už se nedokázal ovládnout. Rychle z ní strhnul všechno oblečení co měla a pustil se do uspokojování její,mu vzrušenému klínu.
"Sebastiane...Sebby..." vzdychala jeho jméno. Aya se opravdu rozhodla mu věřit.
Sebastian se na ní jen zastřeně podíval a pustil jí, "jseš si fakt jistá?"
"Můžeš," snažila se rozdýchat, "můžeš si semnou dělat, co chceš..."
Sebastian ani nemohl nic namítnout, protože se mu Aya zavěsila kolem krku a znovu, co nejvášnivěji políbila. Zároveň mu stáhla všechno oblečení kromě košile, která mu jen volně plála u těla. Aya na něm seděla obkročmo. Jeho úd se dotýkal jejího bříška.Jeden pociťoval ty stejné pocity, která cítila ta druhá. Oba stejně vzdychali, oba chtěli uspokojit své potřeby, oba to dělali z lásky k tomu druhému.
Sebastian jí laskal krk, někdy trochu podráždil bradavky, jindy jí něžně políbil na rty a zase se šel věnovat uchu. Rozmazloval si jí tak moc, že to až nebylo možné. Jen aby mu trošku věřila a nebála se ho.
"Sebastiane...já...už nemůžu!" vykřikla a zároveň vyvrcholila. V ten samý okamžik jak Sebastian.
Oba dva si vyčerpaně padli do náruče.
Sebastian se zasmál, "určitě musíš mít hlad, půjdu něco uvařit."
Avšak Aya ho nepouštěla z náruče. Jako by jí měl Sebastian každou chvilku uprchnout a ona ho za každou cenu nechtěla nikam pustit.
"Nemáš hlad?"
"Nechoď pryč. Mám pocit, že kdybys odešel, tak bys mě opustil," zamumlala.
"To je přece blbost, tenhle byt je můj, pamatuješ?" zasmál se a něžně jí od sebe odtáhl. Potom na ní navlíkl pyžamo, jak by byla malé dítě a sám si na sebe nasoukal kalhoty, "nikdo ti přece nezakazuje, abys mi nešla pomoct, že jo."
Aya se široce zazubila a utíkala za ním.
Společně si uvařili večeři. Všechno se odehrálo moc rychle. Aya tam byla pouze den. Ale oba už si byli jisti svými city, oba už se rozhodli žít spolu, už byli milenci.(Pro Dia já zešílím jak to tady popisuju, páč takhle normálně vůbec nemluvim hej xD) Když dojedli, společně si šli lehnout na Sebastianovou postel a usnuli si ve společném objetí.
Sebastiana ráno probudil mobil. Ale nebyl to on sám, kdo se probudil. I Aya otevřela jedno oko. Sebastian se po mobilu natáhl.
"Tady Sebastian, co se děje?"
"Opravdu. Jo, takže za městem u řeky? Dobře, hned tam budu." zavěsil.
"Zase jsme je našli, pojedu tam a postarám se o ně." usmál se.
"Vem mě s sebou, prosím."
Sebastian se zatvářil trochu zmateně, "ale přece ti hodně ublížili."
"Já vím, ale chci být u toho, jak je zatýkají..."
Sebastian si povzdychl, "tak dobře, ale musíš být pořád v autě aby se ti nic nestalo."
"Slibuju." usmála se.
Sebastian si oblekl svou uniformu a půjčil Aya nějaké oblečení po své sestře. Poté oba nasedli do auta a jeli na místo dopadu.
Aya už přes okýnko viděla přibližně sedm postav, které sedí svázané na zemi. Malinko se k oknu přitiskla, aby jí nešlo tak snadlo vidět.
Sebastian si její nejistoty všiml a pohladil jí po hlavě, "bude to v pořádku. Už to skončí."
Zaparkoval blízko všech sedmi pachatelů.
"Nevylezej z auta." řekl přísně a vylezl. Přišel k nim a přiklekl si. Asi se jich na něco vyptával ale Aya to neslyšela.
Sebastian přešel k oboum policistům, co tam byli a něco jim řekl. Oba poté odjeli, asi informovat centrálu a udělat různé přípravy na jejich zatření.
Sebastian tam snimi zůstal sám. Tentokrát stál a vyptával se jich zestoje. V jeho tváři byl poznat vztek.
Aya ho ani nepoznávala, když jednomu z nich vlepil facku. Ne, že by nebyla rád, když mu dal facku ale prostě svého Sebastian nepoznával.
Pak se ovšem stalo něco, co nečekal ani Sebastian ani Aya.
Jednomu z pachatelů se podařilo nějak vyprostit a vrhl se na Steva s nožem. Stačil no bodnout do nohy.
To už Aya nemohla vydržet a rychlostí blesku vylezla z auta a utíkala k Sebastianovi. Dřepla si před něj aby mu už nikdo nemohl ublížit.
"Ale,ale, není to náše malá kamarádka?" zasmál se jeden.
"Neměla jsi...sem chodit." řekl Sebastian.
"Oni by tě jinak zabili..."
"Uhni maličká, s tebou si můžeme hrát později, teď zabijem toho poldu."
Aya v rychlosti vylovila Sebastianovou pistoli a s roztřesenýma rukama ji natáhla na jednoho z těch grázlů.
"Vypadněte odsud. Jinak střelím!" vykřikla i když nechtěla nikomu ublížit. I když oni byli zlí.
Jenže oni to hned pozvali a tak jí odkopli stranou.Aya začal kašlat. Pistol jí vyletěla z ruky o metr dál. Viděla, jak se všech sedm kluků, snáší nad její láskou jak supi, toužící po nějakém jídle.
Rychle se plazila pro pistoli. Když ji měla téměř na dosah ruky, uslyšela Sebastianův výkřik. Podívala se tím směrem. Stačili ho bodnout někam do břicha.
"SEBASTIANE!" vykřikla a teď už pevnou rukou popadla pistoli a zamířila na jednoho z nich.
"Vypadněte! vypadněte od něj!" vykřikla, přes množství slz, které se jí valily z očí.
Když se ani jeden nehnul...Aya opravdu vystřelila. Bylo to tak rychlé, že to ani nepostřehla. Postřelila jednoho z nich do nohy. Okamžitě padl na zem a z jeho nohy se řinula krev. Nevěděla, kam ho to střelila.
"Vy-vypadněte! nebo dopadnete stejně!" vykřikla a pomalu se zvedala. S kamennou tváří mířila k nim. Najednou se všichni rozprchli a jediný postřelený tam zůstal.
Z jeho nohy se valilo opravdu spousta krve, takže omdlel.
"Sebastiane!" vykřikla a pustila pistoli na zem. Ŕychle k němu utíkala. Nebyl při vědomí.
"Sakra, Sebastiane!" zaneříkala a trochu popotáhla. Rozhodla se tedy jednat, než bude pozdě. Vytáhla mu vysílačku a zkusila, jestli ho někdo uslyší.
Když se ozval nějaký ženský hlas, vysvětlila celou situaci. Co se stalo i že omylem postřelila člověka, když bránila hlavního vyšetřovatele. Přes množství slz ani nemohla mluvit.
Žena se jí snažila uklidnit a ujistila jí, že ona za nic nemůže. Nejvíc jí ale potěšilo, že poslala pro záchranku.
Znovu objala Sebastiana a sundala si mikinu, které jí půjčil, snažila se obvázat mu tu ránu na břiše...
------------------------------------------------------------------------------------
2.kapitolka je tady!
Nebojte,budu ještě pokračovat
A nešly bi nějáké komentíky?
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář