Smím ti věřit? 4.díl
16. 3. 2014
Poslední díl! tak si to užijte!
-------------------------------------------------------------
"Tohle vám neprojde!" zakřičela Aya na skupinku kluků. Ano, byli to ti, co jí dělali už tak dlouho problémy.
"A to nám říká kdo?" zasmál se jeden. Aya ho ale ignorovala.
"Proč mi tohle pořád děláte, já jsem vám nic neudělala!"
"Ne, neudělala, jen nás kvůli tobě už málen třikrát zabásli!" zakřičel jeden z nich a dal jí facku.
Aya měla přivázané ruce nad hlavou k plynovodu jedné, opuštěné budovy. Stála skoro na špičkách a nemohla se moc hýbat. Pokud by se urvala, ostatní by zdrhli a ona by mohla klidně vybouchnout. Pokud ne to, udusila by se.
Zasmála se, "víte co? jsem vám celkem vděčná."
Ostatní se na ní divně a zmateně zadívali.
"Jen díky vám jsem poznala Sebastiana a on mě určitě příjde zachránit. Vás konečně šoupnou pod zámek a bude klid."
"Moc ti to mluví..." řekl jeden nenávistivě a ostatní se začali až ďábelsky smát. Aya nevěděla, co tím myslí.
Když ale jeden z nich přistoupil k ní a začal jí sundávat kalhoty, bylo jí to jasné. Chtějí jí to udělat znova...
"Nechtě mě! Netotýkej se mě! ty... ty se mě nedotýkej ty parchante...!"
Zachvíli se z budovy začaly ozývat bolestné křiky, plné bolesti a utrpení.
"Neměl by jste ještě vstávat!!" křičel na Sebastiana, který se značnou rychlostí oblékal, doktor.
Sebastian po něm hodil naštvaný pohled, "jsem tu už skoro týden... to stačí! Musí to stačit protože... Aya je v nebezpečí... Musím něco udělat."
"Já rozumím, že je váše přítelkyně v nebezpečí ale vy by jste měl ležet, jinak se ty rány otevřou znovu.."
"Neotevřou!" přerušil ho, "musím za ní jít!"
Doktor věděl, že proti jeho tvrdohlavosti nezmůže naprosto nic.
Sebastian se oblékl a rychle vyběhl ze dveří. Doktora naprosto ignoroval.
Neměl tu ani auto, proto se musel k policejní stanici dostat po svých.
Vtrhl do vnitř, "pořád jste nic nenašli?!"
Všichni na něj udiveně koukali. Nevěřili, že ho z nemocnice pustili tak brzo. Určitě musel jít sám.
"Vy už jste zpátky, šéfe?" zeptal se jeden z nich.
"Na něco jsem se ptal!"
Všichni na něj vylekaně koukali. Znali ho jako milého a hodného, nikdy na ně takhle nezvýšil hlas.
"Máme jednoho svědka," ozval se jeden.
"Koho? řekl něco?" jeho hlas zněl až zoufale, ostatní už nevěděli, co si o něm myslet.
"Šéfe?" začal.
"No?" teď byl značně nervózní. Jako by ho někdo vyrušil z tak naléhavé chvilky.
"Proč na té holce tak moc lpíte?" začal, "vždyť ona byla taky kriminálnice."
"Nebyla. Obvinili jí špatně. Byla to dobrá holka a ti únosci, co jí unesli to všechno hodili na ní."
"Stejně ale na ní lpíte," začal další, "takhle by jste se nikdy nechoval k holce, která byla jen odsouzená neprávem."
"Co tím chceš říct? samozřejmě že bych se tak choval! je to moje povinnost, ne?!" zakřičel.
"Ne, není, naše povinnost je pouze řídit se podle zíkonu a pokud ho někdo poruší, potrestat ho. Ne chránit někoho cizího-"
"ALE ONA NENÍ CIZÍ!!" přerušil ho.
Všichni na něj zůstali hledět jak přikovaní.
"Takže, ten svědek, říkal něco?"
"Jen... že slyšel podivné zvuky z jedné budovy..." řekl jeden docela vystrašeně.
"Svolejte sem pohotovostní ochranku,hned jedeme tam!"
Sebastian rychle spěchal pro nějaké auto. Už chtěl být tam, už chtěl Ayu zachránit. Kdo ví, co jí tam všechno dělali... ani na to nechtěl pomyslet.
Nasedl do auta a rychle nastartoval. Vedle něj si sedl ještě jeden jeho kolega. Právě ten, který měl ty informace od toho svědka.
"Šéfe, vždyť nevíte kam jet..."
"Tak mě veď. Já jí musím zachránit!" řekl tvrdohlavě.
Sebastian se rozjel a pomocí pokynů svého spolujezdce se snažil dostat na místo určení.
Bylo to skoro přes půlku města. Sebastian jel strašně rychle. Už chtěl být u Ayi.
"Zpomalte, takhle se nabouráme!"
Sebastian na něj hodil naštvaný pohled ale přece jen zpomalil. Kdyby se nabourali, Aye by už nepomohli.
"Ta holka bude v pořádku..." ozval se najednou.
Sebastian na něj vyvylil oči, "jak to myslíš, Ludwigu?"
Usmál se, "všiml jsem si, že o ní máte velký strach."
"Umm, jo."
"Chápu vás. Kdyby se mé přítelkyni stalo něco takového, taky bych šílel..." zasmál se.
Sebastian po něm hodil dost nenávistivý pohled , "co tím chceš říct?"
"Opravdu nechci vědět, jak to mezi váma je, nebo co spolu děláte ale pomůžu vám," usmál se. Chtěl mu nahodit alespoň trochu lepší náladu.
Sebastian se opravdu trošku usmál, "díky."
Trvalo to nejmíň deset minut, než k budově dojeli.
Všichni vyspoupili. Jak Sebastian, tak všichni ostatní. Pomalu šli k budově.
Sebastian, ale na nic nečekal a zbrkle do domu vrhl.
Když přišel, nevěřil tomu, co tam vidí. Byli tam snad všichni ti grázli a kolem Ayi, která byla přivázaná k plynovodu, takže se nemohla ani snažit o nějaký odpor. Sebastian je právě vyrušil z užívání si, jinými slovy, obtěžování Ayi.
Když tam vtrhl, všichni se na něj otočili a Aya pomalu otevřela oči.
"Vy hajzli! co jí to děláte!!?" vykřikl a vytasil pistoli.
"S-Sebastiane..." zašeptala Aya. Usmívala se ale i plakala. Byly to ale slzy štěstí. Věděla, že pro ní příjde.
"Jsi v pořádku?!" zeptal se jí.
"Jo, jen mi je trochu blbě a jsem unavená. Jenže si nemůžu sednout..." zašeptala.
Sebastian k ní pomalu šel, ovšem všichni mu zatarasili cestu.
"Pokud mi neuhnete, budu střílet! Teď to myslím vážně!" zařval na ně. Když mu pořád nechtěli uvolnit cestu, vystřelil. Kulka proletěla těsně mezi jejich hlavami a zabořila se do zdi. Všichni stáli jak přikovaní.
Sebastian kolem nich rychle prošel a zastavil se až u vyčerpané Ayi. Rychle jí prořízl lano, které jí k trubce poutalo, kapesním nožíkem, který teď měl pro jistotu s sebou.
Aya padla k zemi a vyčerpaně seděla.
"Je to všechno moje vina," začal, "neměl jsem tě nechat jít samotného domů... zvlášť když byla už noc a v temných uličkách je to nebezpečné."
"Ne, měla jsem dávat lepší pozor. Věř mi, ubránila bych se, kdybych byl připravená."
Sebastian si vyslíkl kabát, který měl přes sebe a přehodil jí přes Ayu.
Mezitím vtrhli do budovy i ostatní a rychle se chopili všech grázlů v místnosti. Teď už byl konec, konečně...
Sebastian si Ayu zabalil do toho kabátu jako by byla malé dítě. Objal jí a nehodlal jí pustit. Nenechal si jí znovu vzít.
Aya se na něj usmála. Konečně jí oči zářili stejně, jak kdysi. Natáhla se k Sebastianovi a políbila ho. Bylo jí celkem jedno, že tam je asi patnáct jiných policajtů. Byla rád, že Sebastiana vidí.
"Věděla jsem, že pro mě příjdeš," usmála se.
"Opravdu?"
"Jo. Doufala jsem v to. Teď alespoň vím, že to semnou myslíš opravdu vážně."
Sebasitan se usmál, "nevěřila si mi snad?"
"Ale jo," usmála se, "jen ne moc..."
"Myslíš, že bych se o tebe staral takhle, kdybych to s tebou nemyslel vážně?"
"Nevím, možný je všechno. Kdyby sis zažil to co já, tak bys věděl o čem mluvím."
Sebastian jí silně objal a přitiskl k sobě, "však já nic neříkám, jen je sranda tě teď škádlit."
"Ahh.." Sebastian se na ní vyjekaně podíval.
Aya se červenala a Sebastian si vzpomněl, v jaké situaci právě zasáhl.
"Promiň..." řekl a podíval se jinam.
"To...to nic..."
Sebastian jí zvedl do náručí a to hodně opatrně a nesl jí do auta.
"Co chceš dělat?" zašeptala.
"Jestli to ještě chvilku vydržíš, zavezu tě domů," usmál se.
Aya se usmála. Teď už Sebastianovi věřila na plné čáře.
Sebastian jí napřed nějak pohodlně posadil na křeslo spolujezdce a poté si sedl na to své, místo řidiče.
Nastartoval auto a jeli domů.
"To jsi nespala celé tři dny?"
Aya jen přikývla.
"Bože, musíš být hrozně vyčerpaná... Doufám, že půjdou do chládku na pěkně dlouho."
"O mě si starosti nedělej, byla jsem dítě ulice, jsem zvyklá," usmála se, "a co tvé zranění? Ještě se určitě plně nezotavilo."
"Je to v pohodě, už mi sundali i ty stehy," usmál se.
Je pravda, že když byla Aya pryč, byl nervózní a nepříjemný. Teď, když jí má zase u sebe, byl konečně šťastný a zase si užíval. I když řídil, na Ayu se díval každou chvilku. Věřil, že chtěla spát. Strašně moc ale kvůli tomu "problému" nemohla.
"Vydrž, zachvilku budeme doma. Můžeš si dát studenou sprchu a jít spát. Pokud budeš chtít, uvařím ti něco,děvče."
"Děkuju."
Cesta zpátky ubíhala mnohem rychleji, než cesta tam. Sebastianovi ta cesta připadala jako jedna minutka, protože měl u sebe Ayu. Jenže ta si tu cestu asi tak moc neužívala.
Sebastian vystoupil, zase tak opatrně chytl Ayu a pomalu s ní šel do domu. Ani se nevyzouval, jen rychle spěchal s Ayou do ložnice. Vyšlapal schody a konečně otevřel dveře od pokoje. Ayu položil na postel a přikryl snad všemi peřinami a dekami, které našel.
"Promiň ale... já... já ještě..." začala se červenat. Sebastian se až teď vzpomněla na její problém.
"No jasně! promiň! zvládneš to do sprchy sama, nebo ti mám pomoct?"
"Staráš se o mě až moc. Stála jsem tři dny na špičkách, tak teď těch pár metrů ujdu," zasmála se. Vstala z postele. Sebastian musel nasucho polknout protože její vzrušené bradavky šly celkem dobře vidět. Radši se podíval jinam, aby se zbytečně nevzrušil i on.
"Pojď semnou..." řekl Aya a usmála se.
"A-ale...já..."
"Nechci se zchladit vodou, chci, abys mi udělal dobře ty."
"Nechci ti nějak ublížit..."
"Ty mi neublížíš, nejsi jako oni," usmála se, "navíc, po tom zážitku bude příjemné se nějak odreagovat a já chci být s tebou..."
Sebastian nevěděl, co na to říct. Když ho ale Aya popadla za ruku, jen jí následoval a nic neříkal.
V koupelně se oba dva vyslíkli a pustili na sebe horkou vodu. Nesměla jim teď být zima.
Aya si sedla na zem a Sebastian si k ní přiklekl. Začali se líbat. Jenže jejich touha jim nedovolila v tom pokračovat dlouho. Sebastian rychle přešel od úst ke krku, z krku k bradavkám a od bradavek až k její ženství. Tam jí začal hodně divoce dráždit. Aya začala vzdychat a sténat. Jen malinko.
Sebastian toho nachvilku nechal a zastřeně se na ní podíval, "pokud mě neodstrčíš, asi se už neovládnu..."
"Můžeš si semnou dělat co chceš..."
Sebastian, jako na povel si podebral její nohy a pomalu do ní vnikal.
"S...Sebby...haaa...!!" vydechl.
Sebastian, poprvé nereagoval na to, co říká a hned začal přirážet.
"Sebby..haa...já tě...haaa...miluju...!" vykřikla.
No tohle, jako by se Sebastian probral a malinko zpomalil.
"Já...tebe taky...maličká..." usmál se, "nebolí...to moc?"
Aya se usmála, "ne...je to...příjemný."
"Ale jsi tak...unavená."
"To neva."
Sebastian se usmál a zase pokračoval v přirážení. Nejprve to bylo pomalé, zachvilku rychlejší.
Když uviděl, jak se v Ayinich očích zaleskly slzy, zase přestal.
Aya malinko otevřela oči, "proč...jsi...přestal?"
"Bečela jsi..."
Aya se usmála, "to proto...že je to...tak příjemný... Je to tak...příjemný když...tě můžu cítit...v sobě..."
Sebastian zase začal přirážet.
"Haaa... tentokrát už...ahhh... nepřestávej!" vydechla Aya a chytla se za jeho záda.
Sebastian se zase vrátil do toho předešlého tempa, možná trochu zrychlil a Aya začala zase sténat.
Za chvíli z ní Sebastian vylezl a v rychlost vteřiny si jí otočil a zase do ní vnikl. Aya ani nepocítila, nebo lépe, ani nepostřehla, že se vůbec otočila. Pokračovali dál.
"Aaah...Sebastiane! já už...asi...haaa!" ani to nestačila doříct a vyvrcholila.
Jenže Sebastian pořád přirážel, to způsobilo, že se vzrušil znovu a Sebastian to zachytil.
"Se...Sebby!!" vykřikla a vyvrcholial znovu. Teď dokonce i Sebastian. Snad celým domem se v tu chvíli ozvaly dva stejné výkřiky různých hlasů.
Sebastian z ní vylezl, otočil si jí čelem k sobě a lehl si na ní.
"Bylo to tak krásný a příjemný..." vydechl Sebastian a podíval se na Ayu. Už spals. Musela usnout hned po tom.
Byla už na pokraji svých sil předtím, takže se jí nedivil. Oblékl se a Ayu přenesl do postele, tam na ní dal zase to obrovské množství peřin a dek. Od té doby spala Aya zhruba tři dny v kuse.
Když se Aya probudila, Sebastian seděl u její postele a taky spal. Pohladila ho po vlasech a usmála se.
Sebastian se ihned probudil a podíval se na ní, "už jsi vzhůru?"
Zívla si, "jak dlouho jsem spala? cítím se bezvadně..."
"Tři dny..." odpověděl.
"Tři dny? počkej a proč vlastně nejsi v práci?"
"No, protože jsem se staral o tebe a protože jsem skončil," usmál se.
"Proč?"
"Nechci tě vystavovat nebezpečí," usmál se, "navíc, když jsi tu semnou, nechci umřít, takže jsem skončil."
"A co budeš děla teď?"
"Nevím, něco vymyslíme," usmál se.
"Uvařil jsem ti jídlo, chceš ho přinést do postele, nebo dokážeš vstát?"
"Myslím že to zvládnu," odpověděla Aya.
Sebastian se jenom zasmál a políbil jí.
d
-------------------------------------------
Tááákže konec povídky.
Doufám že se líbíla!
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář