Zápisky Ariuky

Hned po svém narození se vydal na cestu a uloupil stádo krav, které patřilo bohu Apollónovi. Krádež provedl tak lstivě, že zahladil všechny stopy, avšak Apollón ho přece vypátral, díky svému věšteckému umění. Zeus rozhodl, že Hermés musí krávy vrátit. Po cestě k ukrytému stádu však Hermés Apollóna okouzlil hrou na lyru, kterou si zhotovil z krunýře želvy a ze sedmi strun. Apollón daroval svému bratru za lyru své stádo a dal mu ještě zlatou berlu přinášející štěstí a bohatství. Hermés byl jedním z nejobratnějších bohů, z vůle nejvyššího boha Dia se stal poslem bohů. Vyřizoval nejobtížnější úkoly. Ochraňoval stáda, daroval lidem blahobyt, byl bohem hlasatelů, dárce řečnického nadání, hlavně bohem obchodu a obchodníků, ale i lsti, podvodů, zlodějů, ba i křivopřísežníků. Hermés ochraňoval i cesty a všechny, co po nich kráčeli. Na rozcestích byly stavěny pocestnými hromady kamení (na počest Hermovu), na něž každý pocestný přidal svůj kámen. Hermés doprovázel též duše zemřelých do podsvětí.  Hermés miloval Kekropovu dceru Hersu a s bohyní Afrodítou zplodil Hermafrodíta. Hermés zasahoval velmi často do lidských osudů. Nevynalezl jen lyru a flétnu, ale i jiné a pro lidstvo velmi užitečné věci. Vynašel prý míry a váhy pro obchodníky, učil lidi tkalcovskému umění, aritmetice, geometrii, astronomii i astrologii a byl pořadatelem obětí bohům. Nebyl pouhým poslem bohů, často sám splnil ta nejobtížnější poslání. Doprovázel Priama na jeho cestě k Achilleovi, chránil Odyssea před Kirčinými úklady, na příkaz Diův zahubil Arga. Pro svou lstivost a dovednost byl nejbližším pomocníkem Diovým. Jako posel bohů se s lehkostí jemu vlastní vznáší nad povrchem Země, přičemž mu pomáhají křídla na helmici a sandálech. Možná je to jeden z důvodů, proč se mu připisují vlastnosti jako lehkovážnost a povrchnost. Jeho nezaujatost a nestrannost bývá často mylně považována za nedostatek zájmu a za lhostejnost. K lehkosti, nestrannosti a nezaujatosti má však Hermés závažný důvod: aby mohl plnit svůj úkol posla a zprostředkovatele – mezi lidmi navzájem, mezi lidmi a bohy, mezi nebem a zemí – nesmí se nikde vázat, nechat se ovlivnit něčím míněním či připoutat se k nějakému místu. Ztratil by tak okamžitě schopnost věci spojovat a nebyl by již neutrálním pozorovatelem, který nepředpojatě shromažďuje, přenáší a směňuje informace a dojmy.